Karel Schulz
| Karel Schulz | |
|---|---|
 Karel Schulz | |
| Narození | 6. května 1899 Městec Králové  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. února 1943 (ve věku 43 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Pseudonym | José Espanillo |
| Povolání | spisovatel, básník, novinář, autor sci-fi a redaktor |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární činnost, žurnalistika a divadelní kritika |
| Významná díla | Kámen a bolest |
| Děti | Jiřina Topolová |
| Rodiče | Ivan Schulz |
| Příbuzní | Jáchym Topol (vnuk z dceřiny strany) Filip Topol (vnuk z dceřiny strany) Jáchym Topol a Filip Topol (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| zeť | Josef Topol |
|---|---|
| teta | Anežka Schulzová |
| strýc | Otakar Mařák |
| strýc | Jan Mařák |
| prastrýc | Julius Mařák |
| prastrýc | Eduard Grégr |
| prastrýc | Julius Grégr |
Karel Schulz (6. května 1899 Městec Králové[1] – 27. února 1943 Praha[2]) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je Kámen a bolest (1942), historický román, který ho však proslavil až po jeho smrti.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
_02.jpg)
Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze[3] a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka.[4]
Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. V roce 1926 studia z finančních důvodů přerušil.
Od roku 1922 začal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a Karel Schulz byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926.[5]
Od ukončení studií do závěru života[editovat | editovat zdroj]
V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930.
Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina.[6] Dcera Jiřina, provdaná Topolová (1932–2016) byla manželkou spisovatele Josefa Topola (1935–2015).[7]
Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Novinář[editovat | editovat zdroj]
Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem Lidových novin (v letech 1927–30). Po návratu do Prahy se stal parlamentním zpravodajem Lidových listů (1930–35) a vedoucím redaktorem Národní politiky (1935–42).[8]
Knižní tvorba[editovat | editovat zdroj]
Hlavní stálé rysy jeho tvorby spočívají v reakci člověka na dobu a prostředí, časté prolínání skutečnosti se snem a zaujmutí všech smyslů čtenáře – podrobný popis uměleckých děl, vyvolávající jejich představu. Jeho prozaické dílo se vyvíjelo od sociálně-kritického komunistického románu přes poetistické hříčky až k nedokončené monumentální románové trilogii ze života Michelangela Buonarrotiho. Názorově se však přibližoval ke katolicismu, a tak se o něm příliš za doby normalizace nemluvilo. Zprvu také prolínal epiku a lyriku, v posledních knihách však staví na pevných epických základech.
- Tegtmeierovy železárny (1922) – prvotina, nekvalitní; kolektivizmus, počátek roku 1920 a sociální problémy; podtitul Komunistický román
- Sever-Jih-Západ-Východ (1923) – soubor básní a povídek (i na motivy sci-fi), začíná poetismus
- Dáma u vodotrysku (1926) – román
- Skleněná panna (1928) – libreto k baletu
- bibliofilské vydání tří náboženských textů (1936 a 1937)
- Peníz z noclehárny (1940) – sbírka povídek, navazuje na katolicismus, baroko a tvorbu Jaroslava Durycha
- Princezna z kapradí (1940) – pokus o modernizaci pohádky
- Prsten královnin (1941) – sbírka povídek
- Kámen a bolest – historický román, první díl nedokončené trilogie, životopis umělce Michelangela Buonarrotiho
- V zahradách medicejských (1942)
- Papežská mše (1943) – nedokončené pokračování (pouze dvě kapitoly)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Index narozených Městec Králové, 1784-1940, snímek 100
- ↑ Lidové noviny, 2.3.1943, s.4, Karel Schulz zemřel
- ↑ http://www.lidovky.cz/putna-alej-schulzu-a-topolu-dpi-/nazory.aspx?c=A130628_161742_ln_nazory_ml
- ↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Schulz, s. 134–137.
- ↑ KOŽÍŠKOVÁ, Nina. Poetismus v prózách Karla Schulze. Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Dostupné online. S. 7–8.
- ↑ KOŽÍŠKOVÁ, Nina. Poetismus v prózách Karla Schulz. Brno, 2014. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. Dostupné online.
- ↑ Lidovky.cz:Zemřela Jiřina Topolová
- ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Schulz, Karel, s. 197.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století: pro výuku na středních školách. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. ISBN 80-238-2348-5.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Schulz na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Schulz
- Karel Schulz v Databázi knih
- Nea Marie Kuchařová: „Ale mne tato doba bolí“ (Te Deum 6/2012, str. 40-42) - životopis, který se podrobně věnuje sporům okolo románu Kámen a bolest.
- Karel Schulz: Dr. Alfréd Fuchs a deset svatých čili návod, jak učiniti Acta Sanctorum příručkou humanitní (Te Deum 6/2012, str. 41-46) - Schulzova ostrá kritika Alfréda Fuchse a jeho knihy O deseti svatých
